INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další objev post-rockové scény, který žánr výrazně obohacuje a posunuje pryč ze zajetých šablon. Zní to, jako by KING CRIMSON chtěli hrát postrock, přitom se ale zdaleka nedokázali odříznout od svých kořenů. Norská kapela, složená z talentovaných hudebníků, do sebe jako houba nasává progresivní rock a fusion. Naprosto přirozeně pak rozvíjí kompozice podle sedmdesátkových map a neustále překvapuje novými a novými hudebními nápady.
Stejně pestré jsou i polohy a barvy, které k tomu využívá. Kvílící kytary doplňují hamondky, saxofon nebo syntezátory ale nikdy nemáte pocit, že by v tom bylo nějaké násilí. Seveřané míchají styly, nástroje a dynamiku skladeb, ale vše vyznívá velmi organicky a přirozeně.
Hodně mě baví rytmika, která na sebe nijak neupozorňuje, ale pokud se na ni zaměříte, naleznete v ní nesčetně zákoutí, které budete milovat. Všudypřítomná instrumentální zručnost a hravost přitom není samoúčelná, deska přes tu spoustu motivů dokáže cedit odzbrojující emoce.
HUMINOITA je kapela, která svým přístupem naprosto narušuje gradující repetitivnost současných rockových instrumentálních kapel. Z jazzrocku si bere jeho nezaměnitelnou epičnost a hledá pro ni nové cesty. Vytváří tak svébytnou a nezaměnitelnou směs, která je v rámci scény naprosto originální.
Nezapomenu zmínit ani jejich koncert, který byl pro mě naprosto strhující, i když jsem měl pocit, že jsou všichni hudebníci jakoby uzavřeni do svého vlastního světa. Tvořili živoucí organismus, který byl sevřený, soustředěný a naprosto oddaný přítomné chvíli a touze prožít každou notu.
Kdyby KING CRIMSON chtěli hrát postrock, bude to znít nějak takto.
8 / 10
1. Zinerheum
2. Gameover
3. Ringfinger
4. Maalismoon
5. Marsvolga
6. Sandmare
7. Pimpimpom
369 (2018)
All Is Two (2015)
Huminoita (2010)
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.